Historie

Muzeum

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi bylo otevřeno 2.července 1972. Základem muzejních sbírek se stala soukromá sbírka Prof. PhDr. Jana Malíka (1904-1980), neúnavného organizátora loutkářského života, praktika i teoretika, historika, pedagoga a sběratele. Pomohl také zorganizovat, aby jednotlivá národní centra mezinárodní loutkářské organizace UNIMA darovala muzeu loutky ze svých zemí. Za třicet let existence muzea se pak tyto sbírky značně rozrostly a jsou stále doplňovány. Dnes vlastní muzeum zhruba 43.600 sbírkových předmětů, z toho více než 8.300 loutek z celého světa.. Dále pak scénické návrhy a makety, kulisy, výtvarná díla s loutkářskou tematikou, plakáty a programy, fotografie, zvukové záznamy a videozáznamy, tiskoviny, rukopisy a další archiválie.... A tak dále. A také odbornou knihovnu.
Představení s loutkou, tak jako každé divadelní představení, je umění pomíjivé: žije jen v okamžiku, kdy se hraje. O to více a důkladněji je třeba o loutkářském umění shromažďovat dostupné materiály, záznamy, dnes už i videozáznamy. To, co může být zachováno, je loutka. Nevypovídá sice mnoho o kvalitě inscenace, ale je (alespoň většinou) uměleckým dílem sama o sobě. Je schopna zaujmout svým výrazem, může být dokladem nejrůznějších loutkářských technologií, jednotlivých národních loutkářských kultur, rukopisů výtvarných tvůrců, řezbářů...Pohled na ni nám může zprostředkovat emotivní zážitek.
Pro tohle všechno muzeum existuje. Proto shromažduje a zpracovává dokumenty týkající se vývoje českého a v rámci možností i světového loutkářství. Proto vystavuje loutky nejen ve svých prostorách, ale i jinde v tuzemsku i v zahraničí.

 

Budova muzea

Prvním a zpočátku jediným sídlem muzea se stal nádherný renesanční dům zvaný Mydlářovský. (čp. 74). Dal jej postavit (respektive přestavět) chrudimský měšťan Matěj Mydlář (povoláním mydlář a svíčkař) v letech 1573-1576. Dům byl třípatrový a má ve svém průčelí ve dvou patrech loggii o pěti obloucích. Zábradlí galerie v prvním poschodí má bohatou figurální výzdobu. Stojící figuríny představují zleva symboly zbožnosti, spravedlnosti, opatrnosti a síly, ležící figury personifikují mír, válku, lásku, poctivost a moc. Pod nimi je český nápis z knihy Janovy, kap. 4 verš 16!.: "Bůh láska jest, kdo přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Bůh v niem. Leta Panie 1.5.7.3." s monogramem MM. Sloupová loggie je na nosnících zdobena hlavou šaška, zpodobením býka, jelena a několika růžemi a písmeny IHS (Jesus hominum Salvator - Ježíš lidí spasitel). Třetí galerie byla původně také zhotovena z pískovce, s římsou a zdobením alegorickými sochami, začátkem 19. století byla však z důvodu již chatrných zdí zbourána a nahrazena dřevěnou.

Nedlouho po dokončení stavby, v roce 1577, přenechal Matěj Mydlář tento dům svému nejstaršímu synu Danielovi. Jemu se přičítá postavení charakteristického minaretového dvojvěží z cihel a tesaného kamene. První věž je pětiposchoďová s točitým schodištěm, v úrovni nad domem šestihranná se čtyřhrannými okny. Druhá věž, přistavěná z východní strany, přesahuje první a je zakončena tvarem minaretu s osmi malými okny. Rok, kdy byly věže přistavěny, nelze přesně určit, ale je doloženo, že se tak stalo do konce 16. století. O tom, k jakému účelu byly postaveny, se nedochovaly žádné písemné doklady. Protože však od počátku byly nazývány "hvězdárnou", panuje všeobecné mínění, že sloužívaly i k hvězdářským pozorováním.

Matěj Mydlář se s renesančním slohem seznámil během svých cest. Chrudim byla v té době velmi pozadu ve své výstavnosti za jinými městy. Proto chtěl postavit co nejhonosnější palác. Podle něj pak začali přestavovat své roubené domy i další měšťané a Chrudim tak nabyla během krátké doby výstavné podoby. Poslední majitelkou domu byla Marie Kozlanská, která jej v roce 1952 odkázala obci. Dnes slouží Mydlářovský dům především veřejnosti - jsou v něm stálé expozice i výstavy, které muzeum každoročně obměňuje. Při některých významných příležitostech je umožněn i přístup na věž. Krátce po svém otevření získalo muzeum i sousední dům čp. 73. Dům, původně gotický, byl (patrně v roce 1577) přestavěn na renesanční, přičemž krákorce (podpěry) zůstaly zachovány. Dnes v něm má muzeum svá pracoviště a část depozitářů. V roce 1990 získalo muzeum dům sousedící s Mydlářovským domem z druhé strany - čp. 75, který podle úředních záznamů pochází z konce 16.století. Muzeum tak mohlo tyto dva domy propojit, rozšířit výstavní prostory a další aktivity pro návštěvníky. Koncem roku 2009 došlo k vybudování výtahu v tomto objektu a tím umožnění bezbariérového vstupu do muzea.

 

Galerie muzea

Galerie byla otevřena v březnu 1995 po dokončení úprav objektu čp.75. Od té doby jsou zde pořádány krátkodobé výstavy (6-7 za rok), které nejsou vždy jen loutkářské. Původním cílem bylo naučit občany z Chrudimi a okolí naše muzeum navštěvovat častěji a poskytnout jim tedy co nejpestřejší nabídku. Prvním cyklem byly výstavy herců, kteří malují. Dále se muzeum snažilo a snaží zprostředkovávat svým návštěvníkům například výtvarné umění věnované dětem, hračku a tvorbu založenou na hraní si a fantazii, veškeré výtvarné aktivity loutkářských scénografů, divadelní fotografii, dětskou tvorbu na dané téma…a tak podobně.

 

Herna s loutkami

Její motto: "Dotýkati se dovoleno!" Vznikla jako kompenzace skutečnosti, že žádáme návštěvníky (byť často marně), aby na cenné muzejní exponáty nesahali. Ale je pochopitelné, že si chtějí leccos vyzkoušet. V této herně mohou. Vznikla ve spolupráci se scénografy Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. Studenti jednoho ročníku řešili tento úkol jako svou semestrální práci. My jsme si pak vybrali, co bychom chtěli zrealizovat. Scénu (tedy jevišťátka pro marionety a maňásky) připravil Jan Zich, loutky jeho žena Bára Zichová.