Anna Duchaňová o sobě říká, že hraje divadlo v životě a pravdu na jevišti, a taky zpívá růžové písně o těžkém životě Pinki Jane. Pod názvem Anička a letadýlko v MLK v Chrudimi několikrát hrála a užívala si na rozpálených hradbách nádherný západ slunce.
Co byste s největší pravděpodobností dělala, kdyby se ve Vašem životě neobjevily loutky?
V mém případě nejde toliko o loutky, jako spíš o způsob vnímání světa.Vidět příběhy ve tvaru kořenů, tváře v kresbě kamenů, melancholii opuštěných předmětů a perverzi barevných krámů.Vnímám loutky víc jako energetické předměty než jako estetické objekty...ten princip hry si najdu všude.
Kdybyste mohla být loutkovou postavou, která by to byla a proč?
Miluji tanec Sugar Plum fairy z Louskáčka,V.I.Čajkovského.Tam oné noci v tom reji hudby a tance bych se ráda ocitla.
Inspirovala vás doba Covidová k nějakým novým projektům?
Naopak. Doba Covidová mě inspirovala k neprojektům. Netlačit na pilu. Více naslouchat a méně promlouvat. Jó, když už to nemůžu vydržet, vyšívám nesmyslné opulentní výjevy ze života bájného Pičuse.
Jaké superschopnosti jste v sobě objevila?
Střízlivost. Přestala jsem pít alkohol. S pomocí “vyšší síly” se vracím zpět před doby DAMU a gymplu. Pečuji o své duševní zdraví!
Jakou výstavu byste v našem muzeu připravila, kdybychom Vás o to požádali?
Výstavu? Určitě bych ráda představila dobrodružství bájného Pičuse ve formě čtyřiceti nástěnných obrazů, které jsem vyšívala v první a druhé vlně lockdownu.
