Slovník loutkářských termínů

B

Bunraku

Bunraku je tradiční forma japonského loutkového divadla.

D

Edgar Degas

(19. 7. 1834 – 27. 9. 1917)

Edgar Degas, rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, byl významný francouzský impresionistický malíř. V jeho díle se odráží fascinace postavou v různých pozicích a pohybu. Kromě baletek zobrazoval také koňské dostihy. Zachycoval balet v pařížské opeře, od 70. let 19. století kreslil a maloval baletky na jevišti, při zkouškách, v šatnách i ve chvílích odpočinku.

MLK má ve své sbírce marionetu Tanečnice pařížského divadla Nabots, datovanou do roku 1904. Autorství hlavičky je připisované Edgaru Degasovi.

H

Hurvínek

Hurvínek je populární česká loutková postavička. Je synem Josefa Spejbla.

J

Javajka

Javajka patří mezi tzv. spodové loutky a svého potenciálu může plně využít, jen když je vedena v prostoru nad hlavou vodiče. Svůj poněkud nezvyklý název získala dle indonéského ostrova Jávy, kde se do současnosti s tímto typem loutek hraje. V českých zemích se objevuje již v období I. republiky, avšak masového rozšíření a největší popularity v našich podmínkách se dočkala ke konci 40. let. 

K

Kašpárek

Kašpárek je česká loutková smíchová postava.

Matěj Kopecký

 

Matěj Kopecký je symbolickým patronem českého loutkářství. O jeho osobě toho víme jen velmi málo. Faktických dat je poskrovnu a jedná se především o zápisy v úředních listech, které nám rekonstruují pouze stěžejní momenty Matějova života. Narodil se 24. února 1775 a zemřel 3. července 1847 v Kolodějích nad Lužnicí. Podobu slavného loutkáře, jak ji vnímáme dnes, utvářely hlavně ústně tradované příběhy a legendy. O tom, jak skutečně hrál a smýšlel, můžeme dnes pouze spekulovat a usuzovat ze soudobé politické situace a nálad na venkově, pro který se stal hrdinou. České divadlo, které sehrálo v procesu národního obrození významnou úlohu, se ve městech dostávalo jen velmi těžce na svět, zato na venkově byla situace opačná. Česká představení lidových kočovných loutkářů zde byla běžnou součástí života. Loutkáři v čele s Matějem Kopeckým tak reprezentovali jedinou podobu českého divadla na našem území, a je jim tak připisována role národních buditelů, i když ke své úloze přistupovali zpočátku nevědomky. Svá představení hráli v češtině, protože to byl jediný jazyk, kterému venkovské obecenstvo rozumělo.

L

Loutkářská Chrudim

Loutkářská Chrudim představuje nejvýznamnější tuzemský festival věnovaný amatérskému loutkovému divadlu. První ročník se uskutečnil již v létě roku 1951, ovšem svou loutkářskou tradici získalo město Chrudim již o mnoho let dříve, a to zásluhou kočovných loutkářů a s počátkem 20. století i pomocí chrudimských ochotníků. Od svých počátků se festival může pyšnit i mezinárodní účastí loutkářských souborů. 

M

Antonín Münzberg

Antonín Münzberg je nejstarší český výrobce sériových loutek a dekorací pro rodinné loutkové divadlo. Loutkářský závod Antonína Münzberga se sídlem v Praze se zabýval výrobou rodinných, školních a spolkových divadel a loutek. V roce 1912 vydal první sérii Alšových loutek a následně roku 1913 zahájil výrobu Dekorací českých umělců pro loutky Alešovy. Tzv. Alšovky vyráběl až do roku 1920, kdy práva k výrobě získala firma Petrus, poté musel na trh přijít s novou sérií odlišné modulace. Pro návrhy svých loutek spolupracoval se známými umělci, jako byli řezbáři Josef Chochol, Karel Krob, Rudolf Bouček a malíři Karel Štapfer, Svatopluk Bartoš a Edurad Christián.

Maňásek

Maňásek je jednou z tzv. spodových loutek a jeho základ tvoří lidská ruka. Má bohatou historii a lze ho jistě považovat za jeden z nejbezprostřednějších a zároveň nejjednodušších typů loutek. Obrovskou světovou popularitu získal televizní mimický maňásek Jima Hensona v jeho slavné Muppet show.

Marioneta

Loutka ovládaná shora, může být vedena drátem nebo nití.

Marioneta na drátě

Takto vedená loutka v českém loutkovém divadle působí již od dob kočovných loutkářů a představuje tak nejstarší způsob vedení marionet. Základ tvoří drát, který je připevněn k hlavě, či k zádům marionety a umožňuje tak poměrně plynulý pohyb. K pohybu končetin, či dalších částí již sloužili nitě, avšak jsou i marionety, především ze zahraniční provenience, kde byly drátem ovládány i končetiny, což umožňovalo reálnější a plynulejší pohyb převážně rozměrných loutek.

Marioneta na nitích

Marioneta na nitích je loutka zpravidla nižší hmotnosti, která je vedena bez pomocného drátu, tedy pouze za pomoci nití. Tento typ loutky bývá považován za jeden z nejnáročnějších, co se týče vedení loutky.

N

Nabots

Divadlo Nabots (trpaslíci) Madame Forainové soustředilo uměleckou tvorbu pařížské bohémy přelomu 19. a 20. století. Pro divadlo tvořil i renomovaný impresionistický malíř Edgar Degas, rodinný přítel rodiny Forain. Jeho loutka Tanečnice (ve sbírce MLK, datovaná do roku 1904) se tak stala nejvzácnější a nejcennější loutkou divadla.

R

Rodinné loutkové divadlo

je malé stolní divadlo kukátkového typu. Tato divadla se zhotovovala už od 19. století zejména pro pobavení a výchovu dětí. Velký rozmach rodinných divadel je spojen se začátkem sériové výroby loutek (v roce 1912 firma Antonína Münzberga vydala první sérii tzv. Alšových loutek a následně roku 1913 začala vycházet Dekorace českých umělců pro loutky Alešovy). Na rodinných loutkových divadlech vyrostla také činnost ochotnických školních a spolkových loutkářů, kteří se zasloužili o vznik českého moderního loutkového divadelnictví.

S

Stínová loutka

Jedná se o druh loutky, jejímž výrazovým prostředkem je hra světel a stínů na projekční ploše. Stínové divadlo, obvykle považováno za nejstarší formu loutkového divadla, má ve světě dlouhou tradici a svůj původ v jihovýchodní Asii. Nejstarší dokumenty zmiňující se o tomto divadle pocházejí z Číny z počátku 2. století před naším letopočtem. Mnozí odborníci se ale domnívají, že kolébka stínového divadla je v Indonésii. Stínové divadlo se v západní Evropě rozšířilo v druhé polovině 18. století. Nejprve získalo velkou oblibu v Itálii a Německu, poté ve Francii, a odtud se dostalo i do Anglie.

U

UNIMA

UNIMA (UNion Internationale de la MArionette) je mezinárodní loutkářská organizace založená v roce 1929 v Československu. UNIMA je přidružená organizace k UNESCO a sdružuje lidi z celého světa, kteří přispívají k rozvoji loutkářského umění a staví toto umění do služeb humánních hodnot, jako jsou mír a vzájemné porozumění mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ras, politického či náboženského přesvědčení a kultury, v souladu s uznáním základních práv člověka, tak jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojených národů 10. prosince 1948.

V

Jindřich Veselý

loutkářský badatel, organizátor a propagátor českého loutkářství

(15. 7. 1885 – 19. 9. 1939)

Jindřich Veselý rozhodujícím způsobem v mnoha směrech zasáhl do vývoje českého loutkového divadla. Byl zakladatelem prvního loutkářského časopisu na světě Český loutkář (1917–1938), který se dodnes vydává, a to pod názvem Loutkář; jeho redaktorem byl až do roku 1938. Dále se zasloužil o vydávání Knihovny vzorných loutkových her, svazků Komedií a her podle starých rukopisů, loutkářských tradic Matěje Kopeckého, knižnice Vybraných her pro Alšovy loutky a mnoha dalších příruček a návodů pro loutkáře.  V neposlední řadě byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Mezinárodní organizace loutkářů UNIMA, která byla založena roku 1929 v Praze.

Josef Váchal

český malíř, grafik a ilustrátor

(23. 9. 1884 – 10. 5. 1969)

Josef Váchal se řadí mezí významné české výtvarníky, jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, symbolismem a naturalismem. Spolu s Janem Zrzavým, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou založili umělecké sdružení Sursum, jehož členem byl i Jindřich Veselý (viz samostatné heslo). I když je spíše známý jako ilustrátor a grafik, jeho výtvarný názor se odrazil i v jeho tvorbě loutek a kulis pro rodinné loutkové divadlo v rámci souboru Dekorací českých umělců pro loutky Alešovy.

Vodní loutka

Vodní loutka je druh loutky, která hraje na vodní ploše a její ovládací mechanismus je skrytý pod vodní hladinou. Loutky jsou vyrobené z lehkého dřeva fíkovníku a vyskytují se ve střední, nížinné části severního Vietnamu, v deltě Rudé řeky. Voda je divadelním jevištěm, hereckým prostorem a zároveň jednotícím motivem divadelních výstupů.

Vodní loutkové divadlo tvoří ve Vietnamu již po staletí součást tradičních venkovských oslav a svátků a doplňuje veselé chvíle v životě vietnamských zemědělců. Tato jedinečná forma loutkového divadla se odehrává uprostřed jezírka nebo jiné vodní nádrže. Herci stojí po pás ve vodě, schovaní před zrakem diváka za bambusovým závěsem, který pokrývá celou přední stranu zděného nebo bambusového pavilonu. Diváci, kteří stojí na protějším břehu, jsou svědky působivé podívané, loutkového představení, a sledují dokonalou iluzi oživlých loutek na vodní hladině. Za doprovodu tradičních nástrojů a zpěvu se celá vesnice baví u příležitosti oslav začínajícího roku nebo jiných slavností spojených se zemědělským cyklem.