Slovník loutkářských termínů

A

A Tarumba – Teatro de Marionetas

Portugalská loutková divadelní společnost. Divadlo bylo vytvořeno v roce 1993 pod uměleckým vedením Luísa Vieiry skupinou divadelních, filmových, sochařských a uměleckých historiků, kteří chtěli oživit v Portugalsku loutkové divadlo.

Állami Bábszínház

Maďarské loutkové divadlo založené v září 1949 v Budapešti. Állami Bábszínház od začátku své existence silně ovlivněn moskevským Centrálním loutkovým divadlem. Změna přišla na počátku šedesátých let, kdy se divadlo pod vedením Dezső Szilágyiho stalo národní institucí a stalo se dějištěm produkcí vysokých uměleckých a literárních standardů. Většina her byla čerpána z maďarského a mezinárodního folklóru, pohádek maďarských autorů a divadelních adaptací velkých světových příběhů a legend, určených pro dětské diváky a mladé lidi. Program pro dospělé zahrnoval kromě děl maďarských klasiků také dramatiky 20. století a díla hudebních skladatelů. V roce 1971 byla zahájena kompletní rekonstrukce divadla a společnost hrála na budapešťském náměstí Jokái. Od roku 1976 se na obou místech konají představení, přičemž prostor Jókaiho náměstí funguje jako studiové divadlo a národní sekce funguje jako školící středisko loutkářů. Na začátku 70. let vstoupil Állami Bábszínház na mezinárodní scénu a brzy dosáhl evropské úrovně excelence. Státní loutkové divadlo bylo rozpuštěno v roce 1992. Hlavní budova však nadále fungovala jako domov budapešťského loutkového divadla Bábszínház, zatímco studiové divadlo na náměstí Jókai předalo své prostory divadlu Kolibri.

Animace

Animace je způsob vytváření zdánlivě se pohybujících věcí. Slovo pochází z cizího slova znamenajícího oživení. Animace se využívá mj. v animovaném filmu. Princip animace představuje záznam na sebe navazující sekvence snímků, které jsou každý o sobě statický a drobně se od sebe liší. Při rychlém zobrazování těchto snímků postupně za sebou vzniká díky setrvačnosti lidského oka dojem plynulého pohybu. Snímky se však musí přehrávat takovou rychlostí, kterou už oko nepostřehne.

Aragoz

Egyptská maňásková postava s hlavou ze dřeva, velkýma tmavýma očima, knírem a červeným kostýmem. Aragoz mimořádnou kombinací islámských, evropských a staroegyptských kultur. Aragoz je populární satirický hrdina, který jako svou zbraň používá idiocii. Hraje idiota, aby zakryl své úmysly a zničil mocného ​​tyrana nebo nežádoucího cizince. Aragoz uspěje tam, kde obyčejný člověk nemůže, a divák se s ním může v imaginárním světě ztotožnit.

Hermann Aicher

(1902–1977)

Rakouský loutkář, po smrti svého otce Antona Aichera v roce 1927 převzal vedení loutkového divadla Salzburger Marionettentheater , s nímž podnikal turné po celém světě.

Théâtre Al Botroûle

Belgické divadlo založené v roce 1972 Françoisem a Jacquesem Ancionem v Liège. V roce 1978 se rodinný podnik stal profesionálním a přijal herce, hudebníky (Julos Beaucarne), režiséry (Jacques Delcuvellerie, Jan Dvořák), scénografy (Jacques D'Hondt, Pierre Kroll) a další pomocníky. Kánonické texty repertoáru Liège umožňují zasáhnout téměř všechny žánry loutkového divadla a podpořit spojení s chudšími třídami při vyjadřování pravdy o jejich stavu.

B

Baj

Polské loutkové divadlo založené ve Varšavě v roce 1928 sponzorované vzdělávacími sdruženími z iniciativy Szczepana Baczyńského a Jana Wesołowského. Až do roku 1939 zůstal Baj poloprofesionální společností vystupující pro děti na jevišti s podlahovými štěrbinami, kterými procházely loutky. Poté zahájil Baj rozsáhlý vzdělávací program s letními workshopy a organizovanou sítí školních divadel, pro které produkoval scény s loutkami a připravoval hry z vlastního repertoáru. V roce 1938 Baj otevřel pobočku v Lodži a pomohl otevřít desítky společností v Polsku a v polských komunitách po celém světě, z nichž se objevili noví profesionální loutkáři. Během války Baj operoval polotajně, někdy vystupoval ve varšavském ghettu. Během období Henryka Jurkowského (1972-1980) byl Baj také ústředím generálního sekretariátu UNIMA International. Společnost si zachovala tradiční orientaci svého stylu soustředěním na přehlídky pro děti a hlavně produkcí polských her.

Barbizier

Francouzská postava/charakter. Barbizier se poprvé objevil ve Franche-Comté, konkrétněji v Besançonu, v 17. století, jako chudý vinař ze sousedství Battant. Barbizier je součástí Bisontinského betlému, populární vánoční loutkové show hrané v nářečí v celém regionu. Přehlídky přitahovaly davy, které tuto postavu považovaly za pokorného představitele svého lidu a své víry namísto nesouhlasného mluvčího. Postupem času tato tradice vybledla a Barbizier nenalezl cestu k dramatickým dílům.

Bauhaus

Experimentální uměleckoprůmyslová škola v Německu působící v rozmezí let  1919 a 1933 ve Výmaru, v Desau a v Berlíně. Osobnosti a pedagogové Bauhausu pracující s principy loutkového divadla v souvislosti s pohybem herce v prostoru - Oskar Schlemmer (1888–1943), Kurt Schmid (1891–1945), Lothar Schreyer (1886–1966).

Bunraku

Bunraku je tradiční forma japonského loutkového divadla.

Gaston Baty

(1885–1952)

Francouzský avantgardní divadelní režisér, spisovatel a autor divadelních her. Působil v loutkářských souborech používajících maňásky. Ve svém repertoáru měl v oblibě staré pohádkové příběhy a legendy.

Géza Blattner

(1893–1967)

Maďarský loutkář žijící ve Francii, malíř, režisér a zakladatel divadla L’Arc-en-ciel.

Otto Brömme

Působil ve Frankfurter Marionetten – Bühne (Německo) a byl i jejím uměleckým ředitelem. Po přesídlení do Hamburku vytvořil v roce 1928 Hamburger Phantast – Marionetten – Bühne Zick-Zac.

Paul Brann

(1873 - 1955)

Německý loutkář. Pod vlivem mnichovského Jugendstilu (Secese) založil Paul Brann v roce 1906 Marionettentheater Münchner Künstler (Divadlo marionet mnichovských umělců). Za svou národní a mezinárodní slávu a vliv vděčí především spolupráci s dalšími známými umělci, kteří na scénách pracovali a vytvořili loutky, jako je sochař Ignatius Taschner, malíř a sochař Jakob Bradl, sochař Josef Wackerle, jevištní návrháři Leo Pasetti a Ernst Stern a norský karikaturista Olaf Gulbransson. V roce 1934 emigroval do Velké Británie a pokračoval ve své činnosti loutkáře a učitele v Oxfordu až do své smrti v roce 1955.

Petr Bogatyrev

(1893–1971)

Ruský literární vědec, etnograf, bohemista. V letech 1921–1939 působil v Československu, věnoval se mj. loutkovému divadlu.

Č

Černé divadlo

Černé divadlo je druh divadelní produkce, který využívá princip černého kabinetu: na zatemněném jevišti nejsou černě odění herci proti černému pozadí vidět. Zato rekvizity, předměty a objekty, osvětlené zdroji ultrafialové záření nebo pohyblivými bodovými reflektory a vedené herci, proti pozadí září. Tím se stávají schopné pohybu a tedy i vlastního osobitého života.

C

Edward Gordon Craig

(1872–1966)

Scénograf, režisér, herec, dramatik, výtvarník teoretik a historik loutkového divadla. Jeho přelomová studie Herec a nadloutka (1908) poznamenala uvažování o divadle v celém 20. století.

Meher Contractor

(1918–1992)

Indická loutkářka, výtvarnice, režisérka, učitelka a autorka knih o loutkářství. Sehrála klíčovou roli v uvedení indického loutkářství do mezinárodního povědomí. Zabývala se výukou indických loutkářů a využíváním loutky pro vzdělávací účely ve školách. Byla dlouholetou aktivní členkou UNIMA, zasloužila se o založení centra organizace v Indii. Několikrát byla zvolena viceprezidentkou, v roce 1992 byla jmenována čestnou prezidentkou.

CH

Jacques Chesnais

(1907–1971)

Francouzský loutkář, malíř, ilustrátor a sběratel. Zabýval se  i autorskou výrobou loutek. Autor článků a knih o historii loutkového divadla.

D

Dalang

Loutkář-vypravěč ve Wayangu, tradičním indonéském divadle. Dalang je hlava jeho souboru, přináší vyprávění, písně a veškerý dialog, když představuje příběh trvající tři až osm hodin. Ve většině případů je repertoár odvozen od Mahabharatova cyklu, ačkoli mohou být představeny také Ramayana, jávské legendy, islámské příběhy, místní kroniky a nedávná historie.  Dokonalý Dalang je mistrem vyprávění, tance, hudby, vizuálního umění a ikonografie, místní kultury, rituální tradice, politické a sociální kritiky, komedie, filozofie a náboženství. Všestranné mistrovství tohoto umělce způsobuje, že lidé vytváří analogie mezi loutkářem a bohem na metafyzické úrovni a loutkářem a vládcem ve fyzické rovině. Dalangova známka je všude, i když může zůstat neviditelný.

Edgar Degas

(19. 7. 1834 – 27. 9. 1917)

Edgar Degas, rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, byl významný francouzský impresionistický malíř. V jeho díle se odráží fascinace postavou v různých pozicích a pohybu. Kromě baletek zobrazoval také koňské dostihy. Zachycoval balet v pařížské opeře, od 70. let 19. století kreslil a maloval baletky na jevišti, při zkouškách, v šatnách i ve chvílích odpočinku.

MLK má ve své sbírce marionetu Tanečnice pařížského divadla Nabots, datovanou do roku 1904. Autorství hlavičky je připisované Edgaru Degasovi.

Luis Edmond Duranty

(1833–1880)

Francouzský literát, dramatik, postavil na Champs Elysée první stálé loutkové divadlo, jehož loutkovým hrdinou byl Polichinelle

Robert Deshartis

(1909–1993)

Francouzský loutkář a režisér. Provozoval loutkové divadlo v Lucemburských zahradách, kde předváděl hry inspirované slavnými díly, např. Don Quichote či Ali-Baba . Byl oceněn zlatou medailí na Světové výstavě v Paříži v roce 1937.

F

Jacques Félix

(1923–2006)

Jedna z nejvýznamnějších osobností a organizátorů moderního francouzského loutkářství. Zakladatel Světového festivalu loutkových divadel ve městě Charleville-Mézières, který se dosud koná každé dva roky.  Byl dlouholetým aktivním členem UNIMA, kde se v roce 1987 stal prezidentem. Patřil mezi spoluzakladatele Mezinárodního institutu loutkářství a Národní školy loutkářského umění v Charleville-Mézières.

Loutkové divadlo Feriálních osad v Plzni

Plzeňský loutkářský soubor založený roku 1913, jeho členem byl od r. 1914 lidový loutkář Karel Novák, zásadní pro soubor byl od roku 1917 příchod Josef Skupy a později i Jiřího Trnky.

G

Nikolina Georgieva

(nar. 1931)

Bulharská režisérka a pedagožka (studovala v r. 1962 na loutkářské katedře AMU), spolu s Atanasem Ilkovem založila v r. 1962 v Sofii loutkářské oddělení při Národní akademii divadelního a filmového umění.

Philippe Genty

(nar. 1938)

Francouzský loutkář, původní profesí grafik, pracující mnoha technikami loutkového divadla – od maňásků po principy černého divadla.

H

Hurvínek

Hurvínek je populární česká loutková postavička. Je synem Josefa Spejbla.

Jim Henson

(1936–1990)

Americký loutkář, tvůrce technologického typu loutek muppets.

J

Alfred Jarry

(1873–1907)

Autor hry Poláci / Král Ubu (1888), která byla původně určeně pro loutky  a také se na loutkovém jevišti (střídavě s činoherním  provedením) mnohokrát objevila.

Henryk Jurkowski

(1927–2016)

Polský historik a divadelní teoretik, spisovatel, autor loutkových her, kritik, překladatel a univerzitní profesor. Působil jako dlouholetý člen prezidia UNIMA, později byl generálním tajemníkem UNIMA (1972– 1980), viceprezidentem (1980–1984) a prezidentem (1984–1992). Byl spoluzakladatelem Mezinárodního institutu loutkářství v Charleville-Mézières, v roce 1992 byl zvolen čestným prezidentem.

Javajka

Javajka patří mezi tzv. spodové loutky a svého potenciálu může plně využít, jen když je vedena v prostoru nad hlavou vodiče. Svůj poněkud nezvyklý název získala dle indonéského ostrova Jávy, kde se do současnosti s tímto typem loutek hraje. V českých zemích se objevuje již v období I. republiky, avšak masového rozšíření a největší popularity v našich podmínkách se dočkala ke konci 40. let. 

Max Jacob

(1888–1967)

Německý loutkář, zakladatel jedné z největších německých loutkářských skupin ve 30. letech Hohnsteiner Handpuppenspiele , prezident UNIMA od roku 1957 až do své smrti.

Nina Jefimovová

(1877–1948)

Ruská malířka Nina Jefimovová  a její muž, sochař Ivan Jefimov (1878–1959), jejichž avantgardní loutkářská tvorba (např. Krylovovy baj ky a Shakespearův Macbeth) využívající tyčových spodových loutek (javajek) ovlivnila Sergeje Vladimiroviče Obrazcova.

Paul Jeanne

(1876–1933)

Francouzský loutkář – maňáskář, autor her pro loutky a výtvarník loutek i dekorací. Spoluzakládal Federation Nationale des Marionnettes Françaises . Na sjezdu v Lublani byl prohlášen čestným zakládajícím členem UNIMA, v roce 1957 byl prohlášen čestným prezidentem in memoriam.

K

Adam Kilian

(1923–2016)

Přední polský scénograf a autor jevištních návrhů pro divadla, loutková divadla i operu. Pracoval pro televizi. Působil jako scénograf a výtvarník divadla Lalka ve Varšavě, kde spolupracoval s Janem Wilkowskim.

Erik Kolár

(1906–1976)

Český režisér loutkových her, pedagog a teoretik. Působil jako režisér a vůdčí osobnost Loutkového divadla Umělecké výchovy v Praze. Po druhé světové válce se významnou měrou podílel na formování sítě profesionálních loutkových scén. Patřil mezi zakladatele Katedry loutkářství na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. Od roku 1957 byl členem výkonného výboru UNIMA.

Kašpárek

Kašpárek je česká loutková smíchová postava.

Matěj Kopecký

 

Matěj Kopecký je symbolickým patronem českého loutkářství. O jeho osobě toho víme jen velmi málo. Faktických dat je poskrovnu a jedná se především o zápisy v úředních listech, které nám rekonstruují pouze stěžejní momenty Matějova života. Narodil se 24. února 1775 a zemřel 3. července 1847 v Kolodějích nad Lužnicí. Podobu slavného loutkáře, jak ji vnímáme dnes, utvářely hlavně ústně tradované příběhy a legendy. O tom, jak skutečně hrál a smýšlel, můžeme dnes pouze spekulovat a usuzovat ze soudobé politické situace a nálad na venkově, pro který se stal hrdinou. České divadlo, které sehrálo v procesu národního obrození významnou úlohu, se ve městech dostávalo jen velmi těžce na svět, zato na venkově byla situace opačná. Česká představení lidových kočovných loutkářů zde byla běžnou součástí života. Loutkáři v čele s Matějem Kopeckým tak reprezentovali jedinou podobu českého divadla na našem území, a je jim tak připisována role národních buditelů, i když ke své úloze přistupovali zpočátku nevědomky. Svá představení hráli v češtině, protože to byl jediný jazyk, kterému venkovské obecenstvo rozumělo.

Milan Klemenčič

(1875–1957)

Slovinský malíř, kostýmní a scénický výtvarník, loutkář

Oskar Kokoschka

(1886–1980)

Rakouský výtvarník, básník, dramatik, autor několika her pro loutky, které byly realizovány spodovými tyčovými loutkami.

Rudolf Kaiser

(1881–1936)

Představitel jedné dynastie lidových loutkářů. Jako jeden z mála lidových loutkářů se aktivně účastnil loutkářského dění.

Taiji Kawajiri

(1914–1994)

Japonský loutkář, režisér a výtvarník, ředitel Puk Puppet Theatre , loutkářské skupiny, která stála v čele japonského moderního loutkářství 90. let.

L

Georges Lafaye

(1915–1984)

Francouzský loutkář. Proslavil se svými kabaretními výstupy, v nichž využíval různé výrazové prostředky, například techniku černého divadla.

Loutkářská Chrudim

Loutkářská Chrudim představuje nejvýznamnější tuzemský festival věnovaný amatérskému loutkovému divadlu. První ročník se uskutečnil již v létě roku 1951, ovšem svou loutkářskou tradici získalo město Chrudim již o mnoho let dříve, a to zásluhou kočovných loutkářů a s počátkem 20. století i pomocí chrudimských ochotníků. Od svých počátků se festival může pyšnit i mezinárodní účastí loutkářských souborů. 

Wilhelm Löwenhaupt

(1872–1935)

Významný německý loutkářský sběratel a organizátor, od roku 1928 byl předsedou německého loutkářského svazu (Kulturverband zur Förderung des Puppentheaters in Deutschland).

M

Antonín Münzberg

Antonín Münzberg je nejstarší český výrobce sériových loutek a dekorací pro rodinné loutkové divadlo. Loutkářský závod Antonína Münzberga se sídlem v Praze se zabýval výrobou rodinných, školních a spolkových divadel a loutek. V roce 1912 vydal první sérii Alšových loutek a následně roku 1913 zahájil výrobu Dekorací českých umělců pro loutky Alešovy. Tzv. Alšovky vyráběl až do roku 1920, kdy práva k výrobě získala firma Petrus, poté musel na trh přijít s novou sérií odlišné modulace. Pro návrhy svých loutek spolupracoval se známými umělci, jako byli řezbáři Josef Chochol, Karel Krob, Rudolf Bouček a malíři Karel Štapfer, Svatopluk Bartoš a Edurad Christián.

Gerald Morice

(1907–1986)

Novinář a sběratel loutek, během druhé světové války korespondent BBC ve Vídni.

Jan Malík

(1904– 1980)

Autor her pro loutky, režisér, loutkářský režisér, teoretik a historik, pedagog, zakladatel Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Od roku 1933 a s válečným přerušením činnosti UNIMA 1957–1972 generální sekretář UNIMA, čestný prezident UNIMA.

Maňásek

Maňásek je jednou z tzv. spodových loutek a jeho základ tvoří lidská ruka. Má bohatou historii a lze ho jistě považovat za jeden z nejbezprostřednějších a zároveň nejjednodušších typů loutek. Obrovskou světovou popularitu získal televizní mimický maňásek Jima Hensona v jeho slavné Muppet show.

Marioneta

Loutka ovládaná shora, může být vedena drátem nebo nití.

Marioneta na drátě

Takto vedená loutka v českém loutkovém divadle působí již od dob kočovných loutkářů a představuje tak nejstarší způsob vedení marionet. Základ tvoří drát, který je připevněn k hlavě, či k zádům marionety a umožňuje tak poměrně plynulý pohyb. K pohybu končetin, či dalších částí již sloužili nitě, avšak jsou i marionety, především ze zahraniční provenience, kde byly drátem ovládány i končetiny, což umožňovalo reálnější a plynulejší pohyb převážně rozměrných loutek.

Marioneta na nitích

Marioneta na nitích je loutka zpravidla nižší hmotnosti, která je vedena bez pomocného drátu, tedy pouze za pomoci nití. Tento typ loutky bývá považován za jeden z nejnáročnějších, co se týče vedení loutky.

Maurice Maeterlinck

(1862–1949)

Literát a dramatik ovlivněný symbolismem, autor Tří malých dramat pro loutky (1894), z nichž nejznámější je Smrt Tintagilova, která se často objevuje na loutkových jevištích.

Paul McPharlin

(1903–1948)

Propagátor českého loutkového divadla na stránkách časopisu Puppetry , obdivovatel Josefa Skupy a aktivní člen UNIMA, bohužel v roce 1948, krátce po sňatku se svou spolupracovnicí Marjorie Batchelderovou,  zemřel.

N

Lemercier de Neuville

(1830–1918) 

Kabinetní loutkář, autor satirických her pro loutky.

Margareta Niculescu

(1926–2018)

Rumunská loutkářka, divadelní režisérka, scénografka, organizátorka a pedagožka. Organizovala kurzy loutkářství. Byla dlouholetou aktivní členkou organizace UNIMA, v roce 1957 se stala členkou exekutivy  a v r. 2000 prezidentkou UNIMA. Společně s Jacquesem Félixem patřila mezi zakladatele Mezinárodního institutu loutkářství a Národní školy  loutkářského umění v Charleville-Mézières.

Nabots

Divadlo Nabots (trpaslíci) Madame Forainové soustředilo uměleckou tvorbu pařížské bohémy přelomu 19. a 20. století. Pro divadlo tvořil i renomovaný impresionistický malíř Edgar Degas, rodinný přítel rodiny Forain. Jeho loutka Tanečnice (ve sbírce MLK, datovaná do roku 1904) se tak stala nejvzácnější a nejcennější loutkou divadla.

P

Dadi Padumjee

(nar. 1951)

Indický loutkář a režisér, žák Meher Contractor. Za svoji práci a přínos v oblasti loutkářství získal několik prestižních ocenění v Indii. Prezident UNIMA od roku 2008.

Franz von Pocci

(1807–1876)

Německý literát, autor knih pro děti a her pro loutkové divadlo,  výtvarník, grafik spolupracující s mnichovským loutkovým divadlem Josepha Leonharda Schmida. Spolu se Schmidem byl tvůrcem komediální figury Kasperl Larifari.

Ivo Puhonný

(1876–1940)

Grafik, jehož rodové kořeny pocházejí z Čech. V roce 1911 založil v Baden-Badenu (Německo) Künstler-Marionetten-Theater. Vytvořil logo UNIMA používané v meziválečném období. Bylo inspirací k pamětní desce vytvořené Bohumírem Koubkem k 50. výročí vzniku UNIMA  a umístěné (1979) na průčelí divadla Říše loutek.

JUDr. Hans Richard Purschke

(1911–1986)

Olomoucký rodák, loutkářský teoretik a historik.

PULS

Pražská umělecká loutková scéna založená pod vedením Jana Malíka většinou členy libeňské sokolské scény, která po zákazu Sokola přestala existovat.

Vittorio Podrecca

(1883–1959)

Italský loutkář, zakladatel a dlouholetý ředitel úspěšného loutkového divadla Teatro dei Piccoli. Dvakrát byl zvolen prezidentem organizace UNIMA.

R

Rodinné loutkové divadlo

je malé stolní divadlo kukátkového typu. Tato divadla se zhotovovala už od 19. století zejména pro pobavení a výchovu dětí. Velký rozmach rodinných divadel je spojen se začátkem sériové výroby loutek (v roce 1912 firma Antonína Münzberga vydala první sérii tzv. Alšových loutek a následně roku 1913 začala vycházet Dekorace českých umělců pro loutky Alešovy). Na rodinných loutkových divadlech vyrostla také činnost ochotnických školních a spolkových loutkářů, kteří se zasloužili o vznik českého moderního loutkového divadelnictví.

Ř

Umělecká scéna Říše loutek

Soubor s původním názvem V říši loutek, v jehož čele stáli sochař Vojta Sucharda a malířka Anna Suchardová -Brichová. Svou činností i organizačním schématem se stali pro mnoho souborů vzorem a byli vnímáni jako model spolkového loutkového divadla. Na půdě tohoto divadla působícího od roku 1928 v Městské knihovně v Praze, vznikla v roce 1929 UNIMA.

S

Arthur Schnitzler

(1862–1931)

Rakouský literát a dramatik, autor tří aktovek nazvaných Marionety. Nejčastěji se na loutkovém divadle objevovala jedna z nich – Udatný Kassián.

Carl Schröder

(1904–1997)

Německý loutkář, výtvarník a režisér, který se prosadil zejména v loutkovém filmu a televizi. Čestný člen UNIMA

Fred Schneckenburger

(1892–1966)

Švýcarský výtvarník a loutkář, používající loutky v kabaretních skečích pro dospělé.

George Sandová

(1823–1889)

Francouzská spisovatelka a dramatička, významná osobnost francouzského kulturního dění poloviny 19. století, Maurice Sand (1804–1876), syn George Sandové, výtvarník, literát, autor her pro loutky (parodií  i vážných kusů) a tvůrce osobitého vlastního  divadla Theatre des amis využívajícího spodových loutek, maňásků.

Harro Siegel

(1900–1985)

Německý marionetář, mezi jehož žáky patřil také Michael Meschke, působil jako ředitel Werkkunstschule v Braunschweigu.

Henri Signoret

Francouzský divadelník, vůdčí  osobnost pařížského Malého divadla (zal. 1888),  používajícího výjimečného typu tzv. klávesových nebo také pedálových spodových loutek. Toto divadlo okouzlilo Anatola France i Alfréda Jarryho.

Josef Skupa

(1892–1957)

Jeden z nejvýznamnějších moderních českých loutkářů. Výtvarník, herec, režisér, autor, technolog, organizátor. Tvůrce a interpret dvojice Spejbl a Hurvínek, která prakticky zlidověla. V roce 1930 založil profesionální Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy, hrával na četných, i zahraničních zájezdech. Od roku 1933 byl prezidentem UNIMA.

Nancy Staub

(nar. 1933)

Americká loutkářka, spisovatelka a sběratelka. Ředitelka Festivalu světového loutkářství pořádaného organizací UNIMA ve Washingtonu DC v roce 1980. Její sbírka loutek z celého světa se stala základem pro Centrum loutkářského umění v Atlantě.

Peter Schumann

(1934)

Německý loutkář, sochař, grafik, výtvarník žijící v USA, zakladatel Bread and Puppet Theater.

Stínová loutka

Jedná se o druh loutky, jejímž výrazovým prostředkem je hra světel a stínů na projekční ploše. Stínové divadlo, obvykle považováno za nejstarší formu loutkového divadla, má ve světě dlouhou tradici a svůj původ v jihovýchodní Asii. Nejstarší dokumenty zmiňující se o tomto divadle pocházejí z Číny z počátku 2. století před naším letopočtem. Mnozí odborníci se ale domnívají, že kolébka stínového divadla je v Indonésii. Stínové divadlo se v západní Evropě rozšířilo v druhé polovině 18. století. Nejprve získalo velkou oblibu v Itálii a Německu, poté ve Francii, a odtud se dostalo i do Anglie.

Tony Sarg

(1880–1942)

Americký loutkář, ilustrátor, animátor, karikaturista, sběratel a návrhář loutek. Autor obřích balonů ve tvaru zvířat, které se ve 30. letech staly populární součástí slavnostních průvodů pořádaných obchodním domem Macy’s k příležitosti Dne díkůvzdání.

Vít Skála

(1883–1967)

Akademický malíř, spoluzakladatel loutkového divadla Umělecké výchovy a jedna z jeho vedoucích osobností. Autor dekorací pro rodinná loutková divadla, autor loutek a režisér. V letech 1936–1939 redigoval časopis Loutkář.

Vojtěch Sucharda

(1884–1968)

Sochař a řezbář, pocházel z rodu, který se již po dvě generace věnoval tvorbě loutek. Významně se podílel na koncipování divadla v Městské knihovně na Starém Městě pražském, kam Říše loutek v roce 1928 přesídlila. V čele souboru stál do roku 1956.

Yasuko Senda

Japonská vědkyně, autorka prací o mechanických loutkách známých jako karakuri ningio, které existují v podobě automatů malých rozměrů či v rozměrných pouťových podobách.

Š

Jaroslav Šváb

(1906–1999)

Přední český výtvarník a grafik, technolog a výtvarník loutkového divadla, autor originálního rodinného loutkového divadla určeného pro sériovou výrobu.

T

Ana Maria Tampestini

Španělská loutkářka, členka prezidia UNIMA v letech 1984–1996, propagátorka a organizátorka loutkářského dění v Jižní Americe (zejména v Argentině).

André Tahon

(1931–2009)

Francouzský loutkář – kabaretiér, vystupující v divadle, kabaretech i music hallech, zakladatel a vůdčí osobnost souboru Compagnie des marottes.

Richard Teschner

Karlovarský rodák, pozdější vídeňský profesor a zakladatel proslulého divadla Figurenspiegel , sochař, grafik, loutkář, spjatý s kulturní Prahou počátku 20. století.

U

Loutkové divadlo Umělecké výchovy (Společnost pro výchovu uměním)

Umělecká výchova byla založena v roce 1907 a v roce 1914 se k jejímu působení přidalo loutkové divadlo. U jeho zrodu stály významné umělecké osobnosti, sochaři Vladimír Folkman, Ladislav Šaloun, malíři Ota Bubeníček a Vít Skála, literáti Karel Mašek a Vašek Sojka a jeho otec Václav Sojka-Sokolov. Po druhé světové válce divadlo zaniklo.

UNIMA

UNIMA (UNion Internationale de la MArionette) je mezinárodní loutkářská organizace založená v roce 1929 v Československu. UNIMA je přidružená organizace k UNESCO a sdružuje lidi z celého světa, kteří přispívají k rozvoji loutkářského umění a staví toto umění do služeb humánních hodnot, jako jsou mír a vzájemné porozumění mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ras, politického či náboženského přesvědčení a kultury, v souladu s uznáním základních práv člověka, tak jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojených národů 10. prosince 1948.

V

Jindřich Veselý

loutkářský badatel, organizátor a propagátor českého loutkářství

(15. 7. 1885 – 19. 9. 1939)

Jindřich Veselý rozhodujícím způsobem v mnoha směrech zasáhl do vývoje českého loutkového divadla. Byl zakladatelem prvního loutkářského časopisu na světě Český loutkář (1917–1938), který se dodnes vydává, a to pod názvem Loutkář; jeho redaktorem byl až do roku 1938. Dále se zasloužil o vydávání Knihovny vzorných loutkových her, svazků Komedií a her podle starých rukopisů, loutkářských tradic Matěje Kopeckého, knižnice Vybraných her pro Alšovy loutky a mnoha dalších příruček a návodů pro loutkáře.  V neposlední řadě byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Mezinárodní organizace loutkářů UNIMA, která byla založena roku 1929 v Praze.

Josef Váchal

český malíř, grafik a ilustrátor

(23. 9. 1884 – 10. 5. 1969)

Josef Váchal se řadí mezí významné české výtvarníky, jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, symbolismem a naturalismem. Spolu s Janem Zrzavým, Janem Konůpkem a Františkem Koblihou založili umělecké sdružení Sursum, jehož členem byl i Jindřich Veselý (viz samostatné heslo). I když je spíše známý jako ilustrátor a grafik, jeho výtvarný názor se odrazil i v jeho tvorbě loutek a kulis pro rodinné loutkové divadlo v rámci souboru Dekorací českých umělců pro loutky Alešovy.

Vodní loutka

Vodní loutka je druh loutky, která hraje na vodní ploše a její ovládací mechanismus je skrytý pod vodní hladinou. Loutky jsou vyrobené z lehkého dřeva fíkovníku a vyskytují se ve střední, nížinné části severního Vietnamu, v deltě Rudé řeky. Voda je divadelním jevištěm, hereckým prostorem a zároveň jednotícím motivem divadelních výstupů.

Vodní loutkové divadlo tvoří ve Vietnamu již po staletí součást tradičních venkovských oslav a svátků a doplňuje veselé chvíle v životě vietnamských zemědělců. Tato jedinečná forma loutkového divadla se odehrává uprostřed jezírka nebo jiné vodní nádrže. Herci stojí po pás ve vodě, schovaní před zrakem diváka za bambusovým závěsem, který pokrývá celou přední stranu zděného nebo bambusového pavilonu. Diváci, kteří stojí na protějším břehu, jsou svědky působivé podívané, loutkového představení, a sledují dokonalou iluzi oživlých loutek na vodní hladině. Za doprovodu tradičních nástrojů a zpěvu se celá vesnice baví u příležitosti oslav začínajícího roku nebo jiných slavností spojených se zemědělským cyklem. 

W

Jan Wilkowski

(1921–1997)

Dramatik, herec, pedagog, autor her pro loutková divadla. Působil jako umělecký ředitel divadla Lalka. Byl jedním ze zakladatelů a dlouholetých profesorů na Fakultě loutkářského umění ve Varšavě. Spolupracoval na televizních loutkových seriálech.

Wayang

Jávské označení pro stínové loutkové představení nebo představení lidských tanečníků. Pokud je termín používán k označení loutkového divadla, obvykle je i loutka pojmenována Wayang. Termín pochází z jávského wayang či indonéského bayang, což znamená „stín”. Loutkové představení je doprovázeno orchestrem gamelan. Od 7. listopadu 2003 je stínové loutkové divadlo Wayang národním kulturním dědictvím UNESCO. To za zařazení žádá Indonésii, aby toto kulturní dědictví zachovala.

Ž

Irina Žarovceva

(1932–2003)

Sovětská / ruská teoretička a kritička, organizátorka a propagátorka loutkového divadla, tajemnice sovětského a ruského střediska UNIMA, v letech 1976–1980 a 1988–1992 členka exekutivy UNIMA. Spolupracovnice moskevského Obrazcovova loutkářského muzea.