Mydlářovský dům

Dům nacházející se v chrudimské Břetislavově ulici poblíž Resslova náměstí patří k nejvýznamnější renesančním památkám východních Čech. Své pojmenování získal po Matěji Mydláři, povoláním svíčkaři a výrobci mýdla, který původně gotický dům přestavěl v letech 1573–1577 v renesančním slohu, inspirován svými cestami po Itálii.

Mydlářovský dům má tři patra, z nichž dvě jsou zdobena lodžiemi s pěti oblouky nesenými toskánskými sloupy. Třetí galerie, zhotovená původně také z pískovce a bohatě zdobená, byla na počátku 19. století ze statických důvodů snesena a nahrazena dřevěnou.

První patro domu zdobí reliéfy stojících a ležících postav. Stojící figury představují symboly zbožnosti, spravedlnosti, opatrnosti a síly, ležící postavy personifikují mír, válku, lásku, poctivost a moc. Pod nimi se na krakorcích nacházejí hlava šaška, býk, sova, jelen, růže a značka IHS. Nade dveřmi je pak vyveden známý novozákonní biblický citát z knihy Janovy, 4. kapitoly a 16 verše: „Bůh je láska, kdo přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Bůh v niem, Léta Páně 1573“, doplněný monogramem MM (Matěj Mydlář).

Stavitel domu není znám, pravděpodobně však byl vlašského původu, tedy z Itálie. Někteří badatelé ovšem vyslovují názor, že šlo o mistra pražského a tento názor opírají o zjištění, že vnější výzdoba lodžií je shodná s výzdobou na Melantrichově domě v Praze, který však byl roku 1895 zbořen.

Typickým znakem Mydlářovského domu je také minaretové dvojvěží vybudované Danielem Mydlářem, synem Matěje. První věž je pětiposchoďová, šestihranná, s točitým schodištěm, druhá je přistavěna z východní strany, přesahuje první a je zakončena minaretem. Věže bývají označovány jako hvězdárna, nicméně jejich využití pro astronomická pozorování není nijak historicky doloženo.

Posledním majitelem z rodu Mydlářů byl František Mydlář, pravnuk Matěje, nicméně jejich příbuzní dům vlastnili až do roku 1765. Posledním soukromým majitelem byl až do roku 1954 Karel Kozlanský, který dům pod nátlakem tehdejších komunistických stáních orgánů odkázal obci. Špatný technický stav domu si vynutil rozsáhlou rekonstrukci, která probíhala v podstatě až do roku 1972, kdy v jeho prostorách bylo otevřeno nově zřízené Muzeum loutkářských kultur.

Poslední velkou rekonstrukci dům prodělal v letech 2011 – 2012. Během ní byly opraveny fasády na straně severní (do ulice) i jižní. Rukama restaurátorů rovněž prošly všechny kamenné prvky nacházející se na Mydlářovském domě, od ostění oken po kamenné reliéfy postav. Zároveň proběhla rekonstrukce vstupních prostor muzea, při které byla znovuobjevena středověká až raně novověká jímka. Nálezy z ní můžeme datovat do rozmezí 14. až 17. století a návštěvníci mohou některé z nich spatřit při návštěvě muzea.

Mydlářovský dům

Pověsti o Mydlářovském domě

K Mydlářovskému domu se váží dvě pověsti. První vypráví o Janu Mydláři, katovi pocházejícím z Chrudimi. Tento Jan, podle pověsti syn chrudimského městského písaře, se ještě před odchodem na studie do Prahy zamiloval do své sestřenice Dorotky, dcery Matěje Mydláře. Dorotka se však musela provdat za mlynáře Vaňuru. Jan zůstal v Praze, ale když se dozvěděl o smrti mlynáře a o procesu s Dorotkou, která byla obviněna z otravy manžela, vrátil se do Chrudimi. Stal se pomocníkem místního kata, aby Dorotce z vězení pomohl. Nicméně plán se nezdařil, Dorotka byla popravena a Jan byl jako kat vyloučen ze společnosti a stanul na jejím okraji. 

Tato pověst vznikla na základě románu Josefa Svátka „Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze“ z 80. let 19. století. Podložená je existence Dorotky a Matěje Mydláře, kteří v 16. století v Chrudimi skutečně žili. Archivní prameny hovoří o sporu Dorotčina otce Matěje a jejího bratra s místním rychtářem o majetek zesnulého mlynáře. Rychtář si majetek nárokoval, protože se Dorotka přiznala k mlynářově vraždě. Dále již bohužel prameny mlčí. Romantický vztah mezi Dorotkou a Janem, jehož existence prokázaná není, je založen pouze na fantazii Josefa Svátka, nikoliv na skutečných historických událostech. Spojitost mezi pražským katem Janem Mydlářem a rodem Mydlářů z Chrudimi nikdy prokázána nebyla.

Druhá pověst se týká minaretového dvojvěží, které nechal vystavět Daniel Mydlář, syn Matěje. Přesné informace o funkci věží nemáme, ale již v dobách svého vzniku byly nazývány hvězdárnou, předpokládá se tedy, že sloužily k astronomickým pozorováním. Legenda vypráví, že zde dokonce pobýval Tycho de Brahe (významný dánský astrolog a alchymista působící na dvoře Rudolfa II.). Žádné z doposud objevených pramenů však tuto domněnku nepotvrdily.